VYUŽITÍ VE VÝUCE
„V pedagogice se už od počátku 20. století ví a je ověřeno, že učení je efektivnější, jestliže se děje aktivitou žáků a jestliže látka je prezentována v souvislostech. První projekt, který byl realizován, se týkal brambor - všech aktivit, které jsou s bramborami spojeny: výsadba, ošetřování, sklizeň, distribuce. Spojily se tu přírodopis, pracovní vyučování, klimatologie, ekonomika, doprava a jistě mnoho dalších prvků. Vznikla tak projektová metoda, ve světě na západ od Aše dlouhá léta uplatňovaná, rozvíjena, doplňována a korigována. K nám se moderní přístupy k výuce začaly dostávat, bohužel dost pomalu, až po roce 1990.
Od 70. let začali angličtí pedagogové Gavin Bolton, Dorothy Heathcoteová, Cecily O'Neillová, Jonothon Neelands a četní další vyvíjet techniky, které umožňují zapojit do dramatických aktivit i žáky bez zájmu o dramatická umění, bez speciálních schopností dramatického typu, žáky ostýchavé a konec konců i málo nápadité, zkrátka umožnit celé třídě aktivní účast. A spolu s tím se rozvíjely a v poslední době rozvíjejí i u nás nejrůznější typy a podoby spojování dramatičnosti a uměleckých prvků se vzděláváním, s faktografií, poznatky, látkou - je více možností, jak to nazvat.
Ovšemže zdaleka ne každá látka se pro tento způsob výuky hodí a především nelze veškerou učební látku probrat tímto časově poměrně náročným způsobem, pokud nechceme, aby člověk ve škole trávil desítky let. Jsou tedy alternativou, občasnou aktivitou, skrze niž si žáci najdou přístup i k látkám tradičně prezentovaným verbální cestou. Navíc existuje možnost zařadit témata výuky do práce v předmětu Dramatická výchova, v kroužku, v příležitostných soustředěních o víkendech, v adaptačních kursech, na letních táborech, a v neposlední řadě tvoří náplň práce dramacenter, která připravené projekty nabízejí školám a jejich kvalifikovaní lektoři aktivitu vedou.“
Eva Machková (https://www.evamachkova.cz/node/124)
Český jazyk a literatura
„Inspirativnost a blízkost literatury dramatické výchově jsou přirozené a zřejmé. V centru pozornosti dramatické výchovy stojí člověk - jeho vnitřní svět, radosti, problémy, člověk ve vztazích k sobě, k druhým, ke světu kolem sebe, člověk v situacích, příbězích, navíc také člověk jako model člověka ve fiktivních situacích, v jednání, konání, jako prostředek uměleckého zobrazování. Přestože prostředky reprezentace světa jsou pro drama a literaturu různé, jejich zájem o člověka je stejný.
V dramatické výchově lze pojmenovat různé způsoby práce, typy lekcí, v zásadě však lze rozeznat tři základní. Lekce:
- Vědomě směřující k divadlu (např. průpravné, zaměřené na rozvoj hereckých dovedností, práci s rekvizitou apod.; zacílené dramaturgicky - práce s předlohou, hledání tématu atd.; v završující podobě potom lekce, jež jsou součástí inscenačního procesu směřujícího k vytvoření jevištního tvaru a jeho prezentaci)
- V nichž jsou vědomě a zásadně využívány divadelní prostředky, ale zacílení je do oblastí mimodivadelních (kupř. lekce zaměřené na určité historické téma, v nichž je záměrně a principiálně využito divadelních prostředků)
- Jež jsou již samy o sobě jistým typem dramatického díla, díla, v němž se prolínají roviny reality a fikce, hráče-herce a diváka, interpreta i tvůrce, vedení a spolu-hry, lekce nabízející výsostné dramatické kvality - konflikt a jeho řešení, rolovou hru, napětí, jasnou stavbu, hru s příběhem, estetizaci v rovině prostředků a významů, prožitek s možností katarzního zasažení... (mnohé lekce tzv. strukturovaného, příběhového dramatu jsou uzavřeným dramatickým dílem; do této kategorie však patří i lekce divadla fóra, divadla ve vyučování aj.)“
Radek Marušák (Literatura v akci)
Cizí jazyky
„Situace, v níž se rozvíjí žákova schopnost mluvit cizím jazykem, je součástí každé jazykové učebnice. Je to celkem nasnadě a běžně se to dělá. Ale všichni si dobře pamatujeme nezajímavost a někdy i nesmyslnost oněch uměle vytvořených situací. Jerome Klapka Jerome v Třech mužích na cestách vložil do konverzace pro cestovatele cénu v níž člověk vstoupí do obchodu ověšeného desítkami párů bot a položí otázku: "Máte tady nějaké boty na prodej?" Na konverzační příručky ruštiny, v nichž se debatovalo hlavně o provozu kolchozů, ani nemluvím.
Myšlenka je správná, jen špatně a neschopně realizovaná: uměle navozená situace zúžená na okruh slovní zásoby, které chce autor uřebnice procvičit... Navíc svědčí o tom, že pedagog předpokládá neschopnost žáků, jimž musí všechno on, ten chytrý, nasevírovat podle vlastního uvážení, neboť oni si v situaci neporadí.
Principy dramatiky dovolují tyto potíže a omyly obrátit ve prospěch žáků i onoho jazyka, neboť nabízejí jednak práci s literární předlohou, jednak tvořivě napsanou vlastní situaci, přesněji řečeno dramatickou situaci a z ní vyplývající děj, a nabízí i metody a techniky, jimiž je to realizovatelné.
Na rozdíl od dramatické výchovy jako samostaného předmětu je zde důležité pamětní učení. Žák si musí zapamatovat jak gramatiku, tak slovní zásobu. Od tradičního vyučování jazyků se učení dramatickými metodami liší tím, že to vše žák poznává, přijímá a zapamatovává si ne s notýskem nebo učebnicí v ruce, ale právě v situaci, i když vstup učitele s výkladem nebo nahlížení do slovníku jsou nutností. Ale je tu aktivita žáka, který samostatně hledá poučku z gramnatiky a nad slovníkem si vybírá a rozhoduje se, který výraz zvolit. Není mu to dáno direktivně a proto si to i lépe a rychleji zapamatuje.
Eva Machková (https://www.evamachkova.cz/node/247)
Dějepis
"Inspirativnost a blízkost literatury dramatické výchově jsou přirozené a zřejmé. V centru pozornosti dramatické výchovy stojí člověk - jeho vnitřní svět, radosti, problémy, člověk ve vztazích k sobě, k druhým, ke světu kolem sebe, člověk v situacích, příbězích, navíc také člověk jako model člověka ve fiktivních situacích, v jednání, konání, jako prostředek uměleckého zobrazování. Přestože prostředky reprezentace světa jsou pro drama a literaturu různé, jejich zájem o člověka je stejný.
Dějepisné lekce převzaté z časopisu Tvořivá dramatika:
OSV
Zkuste se podívat na následující video. Co všechno přináší dětem tento způsob práce v rovině osobnostně - sociálního vývoje? Jaké dramatické aktivity tento rozvoj podporují?
Tady se můžete dočíst, jak na drama nahlíží významná osobnost dramatické výchovy, Ceclily O'Neilová:
V druhém článku najdete celý popis jedné její lekce:
Dramatická výchova jako samostatný předmět
"Doplňující vzdělávací obor Dramatická výchova není povinnou součástí základního vzdělávání. Je možné koncipovat jej jako povinný nebo povinně volitelný vzdělávací obsah. Škola se tedy rozhodne, zda DV zařadí do učebního plánu, nebo ne. Na DV se při zapracovávání do ŠVP vztahují všechna pravidla jako na jiné vzdělávací obory. Podobně jako při popisech základních vzdělávacích oborů v RVP ZV je i v případě DV zachována základní struktura textu: obsahuje jednak "očekávané výstupy" (tedy cosi jako cíle ve smyslu výsledků působení DV - změn v osobnosti žáka), jednak "učivo".“
Josef Valenta (TD, viz níže)