„Dle Heluse je hra ‚za prvé spontánním variováním osvojených či u jiných lidí pozorovaných dovedností, vědomostí a zkušeností, přinášejícím radost a vyjadřujícím podvědomou touhu po tvořivém vyrovnáním se s okolím‘ ; za druhý charakteristický znak hry můžeme považovat "snahu uspokojit subjektivní potřebu volného rozmachu sil, ať tělesných či duševních" /viz E. Chalupný, 1941/ - jinými slovy: je výrazem potřeby relaxace, uvolnění, rozvoje; za třetí je hra prostředkem kompenzace, tzn. překonání určitého strádání, újmy, pocitu méněcennosti apod. tím způsobem, že v hrové činnosti osoba fiktivně, pomyslně, fantazijně, resp. symbolicky ‚jakoby dosahovala‘ cíle své touhy; konečně za čtvrté je charakteristickým znakem hry i specifický způsob odhalování skrytých souvislostí a vztahů, objevování smyslu a významu - tedy svého druhu poznávaní. Všechny tyto znaky zpravidla těsně souvisí a činí ze hry významný prostředek podílu osobnosti na její vlastní socializaci."

Helus Zd.: Psychologické problémy socializace osobnosti, SPN, Praha 1973 in Vobrubová J.: Dramatická hra jako prostředek socializace dítěte, Praha 1974. 

„Co rozumíme pod pojmem dramatická hra a dramatická výchova upřesňuje výkladem Eva Machková: ‚Drama má řadu shodných rysů s hrou s úlohou. U obou je podstatou lidské jednání, každá hra má týž rys aktivity, přetváření skutečnosti, dění a vznikání v tomto okamžiku, jako drama. Dětská hra je však na rozdíl od dramatu nekonečná, nemá stavbu a konflikt může buď chybět nebo zůstat nevyjádřen. To znamená, že hra a drama mají shodné rysy a můžeme proto přijmout termín dramatická hra pro označení hrových aktivit, obsahujících výrazné prvky sociální /především role/‘.“ Hlavní aktivity v dramatické hře jsou improvizace, etudy, cvičení, hry. "Dramatická hra je poměrně úzký termín, označuje ‚jen aktivitu dítěte samu, ne celou strukturu, nezahrnuje pomocné prostředky, jichž vychovatel v souvislosti s dramatickou hrou užívá‘ /např. tvořivé psaní příběhů, vyprávění, improvizace kostýmu a scény, osvojování nutné míry technik aj./.“

Machková E.: Dramatická hra Jako prostředek výchovy dítěte, ÚDLUT, Praha 1970 in Vobrubová J.: Dramatická hra jako prostředek socializace dítěte, Praha 1974.